Prostředí & cílová skupina

Ve Vídni bylo uspořádáno storytelling café s názvem „Plauderei“ („povídání“) se staršími lidmi, kteří jsou pravidelnými návštěvníky klubu pro seniory. Jelikož byl klub poměrně nový, účastníci se navzájem příliš neznali. Ve Vídni byla uspořádána kavárna vyprávění příběhů, nazvaná „Plauderei“ („povídání“), se staršími lidmi, kteří jsou pravidelnými návštěvníky klubu pro seniory. Protože klub byl poměrně nový, účastníci se navzájem příliš neznali. 

Prolomení ledů

Aby se účastníci „naladili“ na téma a začali vyprávět, mohou být užitečné následující otázky pro prolomení ledů:

• Kde jste se narodili (např. ve městě, na venkově) a co se vám tam nejvíce líbilo?
• Kde jsou vaše kořeny? Kde jste žili jako dítě?
• Kdybyste o sobě měli natočit film. Který herec by vás nejlépe obsadil a proč? 

Pro prezentaci odpovědí lze na stůl položit časovou osu s provázkem a kartičkami a účastníci na ní mohou pomocí kolíčků na oblečení nebo číslic označit rok svého narození. Různá místa narození by mohla být rovněž znázorněna pomocí kartiček. 

Další vhodnou metodou prolomení ledů je „Film mého života“: na základě otázky „Kdybyste měl natočit film o svém životě, jaký by to byl film a kdo by vás v něm hrál“ mohou účastníci diskutovat např. o tom, co by se v něm dělo: „Jste James Bond?“ „Možná jste jako Scarlett O‘Harová ve filmu Jih proti větru?“. „Nebo jako Ingrid Bergmanová ve filmu Casablanca?“. „Nebo spíš typ Kočičí ženy?“ „Byl by tvůj život drama s Meryl Streepovou v hlavní roli? Nebo spíš jako komedie s panem Beanem?“

Fáze vyprávění

Na základě velmi obecné otázky „Když si vzpomenete na své dětství, na co rádi vzpomínáte?“ si účastníci začali vyměňovat vzpomínky na rodinu, školu, volnočasové aktivity atd. V naší kavárně se vyměňovaly jak veselé příhody, tak vzpomínky na těžké rodinné okolnosti, druhou světovou válku nebo poválečné období. Pro některé účastníky to byla emotivní cesta zpět v čase.

Aby se konverzace posouvala k novým aspektům dětství, byly kolem stolu rozdány kartičky s inspirativními otázkami. Účastníci byli vyzváni, aby odpověděli na ty otázky, které je obzvláště oslovily nebo o kterých chtěli něco říci.

Několik příkladů inspirativních otázek:

• Jak vypadal dům mých rodičů?
• Jaký byl můj vztah k sourozencům v dětství?
• Kterého ze svých příbuzných jsem měl jako dítě nejraději a proč?
• Na jaký zážitek ze školy nikdy nezapomenu?
• Jak mě vychovávali rodiče (a prarodiče)?
• Kdo mě podporoval?
• Jaké touhy a sny jsem měl jako dítě?
• Jaké suvenýry mám ještě z dětství?
• Jaké rituály a zvyky existovaly v mé původní rodině a já jsem je převzal pro svůj vlastní život?
• Kolik dítěte je (ještě) ve mně dnes?

Závěry & udržitelnost 

Na závěr chatu jsme účastníky požádali, aby popsali své dětství třemi výrazy nebo větami. Vytvořili jsme také plakát s citáty a příspěvky účastníků, abychom se o výsledky storytelling café podělili s ostatními návštěvníky klubu. V klubu byly umístěny kartičky s inspirativními otázkami o dětství, které měly podpořit další povídání (viz Storybox).