V Lublani převládaly v sousedské skupině metody dialogu a dialogického učení, jakož i vzájemného učení v rámci studijních kroužků. Na každém sezení byl dialog podněcován článkem, videem nebo televizní talk show, výstavou, diskusí o aktuálních událostech nebo badatelským učením. Členové skupin navrhovali a vybírali témata, která je zajímala. Vybíraly se články z novin a odborných místních časopisů o nových projektech města, rekonstrukčních pracích nebo plánech do budoucna. Čtení o nových městských projektech vedlo například k mnoha kontroverzním názorům a živým diskusím. Výsledky diskusí byly shrnuty v písemné podobě a předány široké veřejnosti.